Lidia seděla v pracovním křesle a dělala svoji práci. Dnes však nedbajíce na pracovní dobu neustále přemýšlela…nad něčím, co se práce netýkalo…
Neměla jsem na něho být taková...já vím…ale nemám sebemenší zájem začínat si něco s nějakou nafoukanou populární hvězdou. I když byl docela sympatický...ale taky si ze mě mohl jen utahovat…měla jsem ho nechat říct, co vlastně chtěl, ale já už s láskou nechci mít nic společného. Ha, prý každý najde v životě tu pravou lásku, je mi 22 a ze všech mých vztahů mi zbyly jen šrámy na srdci. Láska není krásná ani úchvatná...a ta co je ve filmech, o které každá sní? Ne, ta neexistuje...mě nikdy nepotkala a nepotká…a ta pravá láska, že by ještě přišla? Tak tomu nevěřím, nejsem žádná úchvatná hvězda, co se předvádí a umí kluka svých snů svést…ne…a proč vůbec když přemýšlím nad Jimmym, tak si myšlenky na něj spojuji s myšlenkami o lásce? Vždyť mě jen srazil a pak za mnou přišel...co vlastně chtěl…ne, o lásku se tu jednat nemůže…vždyť jsme se viděli jen dvakrát a pak…já necítím nic k němu a on nic ke mně…a zdůvodnění proč na něho myslím? No tak dobře, je okouzlující a má překrásný hlas…při jeho písničkách se mi vždy rozbuší srdce…ale na mě se málokdy někdo podívá či si mě vůbec všimne...a on si všiml a mě to prostě vzalo...nejsem zvyklá na pozornost…Ta malá šedá myška objevila někoho, kdo si jí na pár okamžiků všiml…Proč nad tím sakra vůbec přemýšlím..?! Vím že láska není nikdy fér a radši každého předem zklamat, než se pak přehnaně snažit a jen se ztrapnit…ne já nejsem stvořená pro pravou lásku...no prosím! A už zase přemýšlím nad láskou…! Proč si jen neumím přiznat, že mi chybí někdo, kdo by mě čas od času objal, políbil mě...cítím se sama a když se v mém okolí někdo objeví, sama svým chováním ho zaženu…A Jimmy…Jimmy…je tak…jiný…copak by mi i on ublížil? Ne tomu nevěřím...ale já už nic zkoušet nebudu…Ne ! A navíc si tu vymýšlím takové love story, přitom on ke mně nic necítí, jsem pro něho nic, on je hvězda...může mít kteroukoliv...tak na něj holka nemysli…chováš se jak blázen a pak sama sobě nerozumíš...Ale zase na druhou stranu…slovo Láska, neznamená dva krásní sobě vyrovnaní lidé k sobě se hodící…Láska je přece něco ...úchvatného…vzrušujícího...nový smysl života…není důležitá krása, ale důležitá je krásná láska…ale Jimmy je krásný…a tak...a já prostě…bože…jsem vážně hloupá…nechci o lásce ani slyšet…a přitom na ni pořád myslím…tak moc si protiřečím...tak moc si nerozumím…tak moc bych chtěla ještě jednou vidět jeho tvář...jenže vím...že bych se k němu znovu chovala špatně…abych ho odradila…od něčeho obyčejného, když může mít víc…neměl by si člověk za sny jít? Ano…asi ano...ale já nejdu…dělám chybu vím, ale už na něho nebudu raději myslet...ani na tu hloupou lásku! Raději jdu pokračovat v mé práci….
,, Chápej…ještě se ke mně nikdy nikdo tak nechoval…ne, že by mi to vadilo to ne, neurazím se přece po pár slovech..ale udivuje mě proč se tak chovala. Ona byla taková…přišla mi jedinečná…přitom ji ani neznám…já…viděl jsem na ní, že si nebyla naprosto jistá tím, jak se chovala, byla taková napjatá…ale prostě mě vyhodila…". Povídal Jimmy doma u kuchyňského stolu Joeymu, který si chystal snídani.
,, Hele Jimmy, proč na ni nezapomeneš ? Vždyť se přece někoho nebudeš prosit, ne " ? Odpovídal Joey, ne příliš zabraný do daného tématu.
,, Byla jiná, nemyslím jen krásná, ale taky myslím to, že mi hned jak uslyšela, že jsem ten známý Kelly, neskočila kolem krku. Bavilo by mě ji dobývat, jenže nevím kde ji mám teď hledat...zase tam " ? Zamyslel se Jimmy.
,, Zkus Zlatý Stránky Jimmy ". Zasmál se za stolem na oko čtoucí Angelo a podal je Jimmymu.
Jimmy prolistoval firmy a opravdu tu kancelář našel..
,, Teda Angi, co ty o tomhle víš co " ? Zasmál se Joey.
,, Tak hele, je mi náhodou už 13, jestli jsi si nevšiml ", řekl Angelo.
,, Hele díky kluci ", řekl Jimmy a šel s opsaným telefonním číslem do pokoje.
S úsměvem si sedl do křesla a na mobil naťukal to důležité číslo.
,, Haló, tady kancelář televizní společnosti MT, přejete si " ? Zvedla Lidia telefon a Jimmy si byl jistý, že je to ona. Začal hrát pro něho velmi legrační hru.
,, Zavolejte mi prosím k telefonu slečnu Lidiu, kdyby jste nevěděla, tak je to taková krásná osůbka s dlouhými vlasy a zářivě zelenýma očima ", nechal se Jimmy slyšet.
,, A kdo jí volá " ? Zeptala se Lidia.
,, Jeden podle ní asi nafoukaný zpěvák, kterého včera okouzlila a vlezla mu do jeho myšlenek ".
,, To ji ovšem velmi mrzí ", opáčila Lidia s myšlenkou, proč si nezahrát tu hru…ráda slyšela jeho slova.
,, Jeho ale ne, rád na ni myslí, ale ještě raději by ji znovu viděl ".
,, Aby ji znovu polil? No nevím jestli by souhlasila, tolik náhradních triček se jí nosit nechce ", zasmála se Lidia.
,, Dneska jsi mnohem příjemnější a moc rád tě slyším se smát ", řekl Jimmy.
Lidia mlčela…
,, Mohli bychom se vidět " ? Jimmy se jí musel zeptat…,, Prosím Lidio ".
,, To nejde…Jimmy...promiň…ale …ne ", řekla Lidia vracejíce se k tomu, nad čím nedávno přemýšlela…láska...Jimmy...nesmysl...a žádná šance na štěstí !
,, Proč by to nešlo ? Lidio proč se tak bojíš " ? Ptal se Jimmy dál.
,, Já se přece nebojím...a…teď už musím pracovat ...tak...se měj...ahoj ".
Jimmy se už ani nestihnul rozloučit…Lidia zavěsila…
Takhle to nepůjde…ona se bojí...bojí se zamilovat…
,, Lidio máš tu nějaký balíček ", řekl vedoucí firmy Lidii o polední pauze.
,, Balíček? Pro mě " ? Lidia zašla do prázdné čekárny, kde obvykle sedávali zájemci, co se tak moc chtěli stát zpěváky…Sedla si na sedačku a rozbalila balíček…Byla v něm minerálka a lísteček, na kterém Lidia četla tato slova:
Krásná a záhadná Lidio,
Jako náhradu škody jsem ti koupil novou minerálku, kterou jsem ti minule vylil…řekl bych bohužel, ale nemrzí mě to, kdyby se to totiž nestalo, nepoznal bych tě…
Lidia se zasmála...je vtipný…četla dál :
…Tak přijmi mou nabídku na večerní procházku a přijď v sedm hodin do místního parku, já tam na tebe budu čekat, pochopím, když nepřijdeš, ale budu šťastný pokud přijdeš, pokud chceš tedy udělat jednoho obyčejného muže šťastným, tak přijď. Už teď se těším. Volba je na tobě Lidio. Jimmy Kelly..
Chce abych přišla…on mě snad chce vidět…mám to chápat jako rande…?
Ach ne, co teď mám jen dělat…když tam půjdu, tak to bude vypadat, že s ním chci být...což já chci...ale... nechci být zase zklamaná z lásky…tolik mi už ublížila, nechci se zase znovu trápit…ale…když to nezkusím...tak to nebudu vědět…a co když zrovna on je ten pravý? Ne...tomu přece sama nevěříš …Ne Lidio…uděláš to jinak…ty tam půjdeš a řekneš mu, že se s ním vídat nechceš… že prostě nechceš…nebudeš to říkat po telefonu jako nějaká puberťačka co se stydí…hezky mu to řekneš do očí a bude to!
Večer nastal tak rychle, že si to Lidia až málem rozmyslela...
Jarní sukni, kozačky, kabát…a můžu vyrazit.
Čím víc se však Lidia blížila k parku, tím víc netušila, jak má někomu vysvětlovat, že ho už nechce vidět, když to tak vůbec necítí…Lidia se zastavila…já…nemůžu…mám v tom zmatek…
Jimmy stál na kraji parku a vyhlížel Lidiu. Dlouhý žlutý kabát dával výraznost jeho opravdu dlouhým a nezkrotitelně vlnitým hnědým vlasům. To tu však roli nehrálo.
Přijde vůbec? Nelituji toho, co jsem doposud udělal, ale najednou si nejsem jistý…Je přece hloupé vnucovat se někomu...kdo prostě zájem nemá...tohle dělat nebudu…nechci ztrapňovat ani sebe, ani ji…Asi už nepřijde…je čtvrt na osm…
Otočil se a uviděl přicházející Lidii. Byl šťastný...věděl, že se dnes uvidí, jaké jsou čí city. Byla pro něj najednou důležitější než celá hudební kariéra…
On tam vážně stojí…já...já..nevím, co mám říct…Jimmy, promiň, ale už tě nechci nikdy vidět? Prosím odejdi mi ze života? Ach ne, to je tak hloupé. Ruce se jí schovávaly hlouběji a hlouběji do kapes kabátu, srdce jí bilo jako kostelní zvon a v hlavě se jí rozezněl refrén Jimmyho písničky… Konečně stáli u sebe…