Barby se rozhlédla po sále, nebyl tam jediný člověk, až na jednoho - na Marka, který seděl v poslední řadě nahoře. Zamával na ni a Barby se k němu mezi sedadly vydala.
Viděla jeho rozzářený úsměv a snad by mu za něj odpustila i tuhle komedii s tím, že čeká tady…tak podivně.
,, Ahoj ", řekl stále se usmívající Marek.
,, Ahoj Marku…proč tu vůbec nikdo není " ?
,, Říkal jsem ti, že je to zapadlé kino a téměř nikdo sem nechodí a když ano, tak jen večer a ten ještě není ".
,, Aha ", řekla Barby poněkud udiveně a sedla si vedle Marka.
,, Doufám, že ti to nevadí, že jsme tu sami dva, nemusíš se bát ".
,, Já se ale nebojím, jen sem se podivila, tohle vidím poprvé a taky to, že čekáš tady, promiň, ale asi sem to viděl jinak…", zatvářila se rozpačitě Barby.
,, Barby tak se na mě nezlob, chtěl jsem na tebe počkat tady…víš…".
,, To je v pořádku, já se nezlobím, vážně ne…Tak co promítají " ? Změnila už Barby téma.
,, Je to nějaký historický film, ale pro mě je důležitější, že jsi tu ty a můžu tě vidět ", podíval se jí Marek do očí.
,, Tak proč jsme šli zrovna do kina " ?
,, Já ani nevím, chtěl jsem tě sem pozvat a říkal jsem si, že bych ti tu mohl říct, že se mi od prvního pohledu líbíš, nemyslím jen vzhledově, čímž však vzhledu roli neberu, poněvadž jsi vážně krásná dívka, ale taky se mi líbí to světlo co z tebe na dálku vyzařuje a taky ti říct, že bych tě hrozně moc rád poznal "
,, Marku…já nevím co říct…víš já jsem v těchhle věcech vážně hrozně…", nenacházela Barby výraz, ale Marek se usmál a chytil ji za ruku.
,, Pověz mi něco o sobě a o té vaší skupině a rodině ", navrhl.
Barby mu vše povídala a vyprávěla různé historky, připadala si krásně uvolněná, jakoby mluvila s kamarádkou, ne klukem co se jí dvoří. Nebyla nervózní, ani nekoktala, jak se doma bála. V jeho přítomnosti se cítila skvěle a nechtěla, aby tyhle chvíle kdy skončili.
Potom jí toho spoustu vyprávěl Marek, o sobě, své rodině a zájmech. Nebylo věty, aby Barby nevyslovil alespoň jednu lichotku. Oba se smáli a úplně zapomněli na film.
,, Je mi tu s tebou tak fajn, vážně já…", usmála se Barby a opřela se o opěradlo sedadla. Dívali si navzájem do očí a vynahrazovali si tím slova. Oběma bylo krásně a ani jeden nepochyboval o svých náhlých sympatiích k tomu druhému.
Po chvíli se Marek mírně naklonil a i přes to, že v sále nikdo nebyl řekl Barby šeptem :
,, Barby, já vím, že je to unáhlené, ale jestli ti teď nedám pusu, tak si budu mít do smrti co vyčítat ", přešel Marek do smíchu. Barby bylo jedno, že se znají krátce, připadala si, jakoby s ním byla celý život.
Naklonila se k němu, podívala se mu očí, které měl čokoládově hnědé a zavřela ty své.
Marek jí věnoval původně plánovanou malou krátkou pusu, ale jakmile se jejich rty přiblížili, pusa přešla do polibku. A polibek do druhého polibku, ještě krásnějšího, pomalejšího a sladšího. Barby se nebránila a jen se oddávala slastným pocitům. V břiše jí létalo tisíc motýlů a cítila se jakoby ji jejich křídla povznášeli a ona byla s Markem v oblacích.
Marek cítil to samé, choval se k Barby jakoby to byl velmi křehký poklad, který musí střežit. Líbal ji lehce, pomalu a dlouze, ale pozvolna jejich polibky přecházeli do hlubokých plných citu. Neuvědomovali si, jak dlouho tam takhle ruku v ruce a se rty u sebe sedí, ale když se an sebe znovu opět podívali, jakoby najednou viděli svět jinýma očima. Všechno bylo tak nějak jiné, krásnější, lepší a hlavně tam byli jen oni. Marek Barby hladil po vlasech a ona si hlavu opřela o jeho rameno. Svět se pro ně zastavil a tahle chvíle, jak si oba přály, nekončila.
,, Asi jsem zamilovaná…asi určitě ", usmála se Barby, neoddělávajíc hlavu z Markova ramene.
,, Já jsem se taky zamiloval, ale tak jako ještě nikdy Barby ", objal ji Marek.
,, Je mi tak krásně ", zavřela Barby oči.
,, Mě je krásně, že můžu být s tebou, jsi vážně jedinečná, věděl jsem to, jak jsem tě uviděl ".
Barby Marka znovu políbila.
Marek si i přes tu krásnou chvíli, vzpomněl na Anitu, problémy co jsou všude kolem něho a které musí vyřešit a na to, že musí říct Barby to nejdůležitější.
Ale copak teď můžu ? To nejde…Já ji…miluju a nedokážu to jen tak říct…
Jako by se jeho náhlá úzkost dostala i do jeho rtů, které jakoby najednou nebyly tak citlivé a plné lásky. Marek však lásku cítil a tak velkou, že nedokázal snést pravdu. Barby si všimla, že je myšlenkami jinde.
,, Marku co se děje a neříkej nic, vidím to ", pohladila ho po tváři.
Zastavil si její ruku na své tváři a políbil ji.
,, Miluješ mě Barby ? Myslím doopravdy…".
,, Ano Miluji Marku, miluji, copak to nevidíš " ? Usmála se zamilovaně.
,, A já tebe Barby, je to až neuvěřitelné, že jsi tu ty, se mnou…se mnou ".
,, Co to povídáš…? Nerozumím tomu, cos tím myslel…děje se snad " ?
Umlčel ji Markův už známý sladký polibek.
Když viděli, že film končí, zaslechli také kroky pokladního, který to tu očividně vedl sám. Vstoupil do dveří a Barby se na něho podívala.
,, Máte dole telefon slečno, někdo s vámi potřebuje mluvit ".
,, Mluvit ? Ale jak někdo může vědět, že jsem tady…" ? Otočila se na Marka.
,, To nevím, tak tam jdi ", usmál se.
Barby mu dala, nehledě na pokladního, krásnou pusu a šla dolů k telefonu.
,, Proč tohle děláš " ? Podíval se na něho pokladní.
,, Já jinak nemůžu, to nejde…vysvětlit, mám ji moc rád na to, abych jí řekl pravdu ". Zadíval se Marek do černého plátna.
Po chvíli se vrátila Barby. Pokladní už tam nebyl.
,, Nikdo tam nebyl, asi to byl nějaký omyl a zavěsil ", oznámila Markovi.
,, Barby…volali mi z práce, budu tam muset okamžitě jít, mají tam nějaký problém, promiň mrzí mě to, ale určitě se zítra uvidíme, zavolám ti OK " ?
,, Dobře, já jen…", chtěla Barby říct, ale zazvonil jí mobil. ,, Promiň, volá mi sestra ".
,, Ano Maite ", řekla Barby do telefonu. ,, Ano jistě, já na to úplně zapomněla, hned jsem tam, neboj ".
,, Tak já taky musím jít, máme ještě něco skrz novou písničku tak hned musím jít, půjdeš kousek taky, za pár minut mi ale jede autobus " ? Zvedla se Barby.
,, Jo…jasně…hups…promiň, ale zasukovala se mi bota, hloupý co "? Zasmál se nehraně Marek.
,, Musím si ji rozvázat, ale ty klidně jdi, ať ti to neujede, hned jak dorazím domů z práce tak ti zavolám ano " ? Mrkl na ni Marek.
,, Dobře tak já letím pa ", rozloučila se Barby.
Následoval ještě polibek na rozloučenou a Barby pospíchala pryč z kina, aby stihla autobus.
Marek si promnul rty, na kterých ještě cítil Barby. Nechala botu botou a opřel si hlavu o vysoké sedadlo. Zavřel oči a vybavil si Barby a jeho city k ní…neměly hranic.
Konečně jsem našel dívku svých snů. Ten cíl, pro který chci a má cenu žít. To co mi Anita nikdy nedokáže slovy vynahradit. To, co mi rozproudí krev žilách a zrychlí tep srdce. Tu, ze které mám v břiše pocit, jakoby jsem tam měl sbírku motýlů. Tu kterou tak miluji. Barby.