close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Láska je subjektivní, neboť to, co milujeme, nejsou skutečné bytosti, nýbrž bytosti, které jsme si sami vytvořili...

Special Love - 7

18. února 2008 v 20:46 | Libča |  Prostor fans
,, Přejete si " ? Otevřela Anita dveře.
,, Dobrý den, já…bych potřebovala mluvit s Markem ".
,, A kdo jste ? Ne počkejte, nejste vy Barby " ? Podívala se Anita nedůvěřivě.
,, Ano jsem, je Marek doma " ? Dívala se přátelsky a statečně Barby.
,, Je, ale nemyslím si, že s vámi bude chtít mluvit slečno, je mi líto ", zavírala už Anita dveře, ale Barby ji zarazila.
,, Tak podívejte se, jela jsem docela daleko a ne proto, aby mě tu teď vyrazila nějaká osoba, kterou ani neznám, přišla jsem si promluvit s Markem a taky si s ním promluvit. Myslím si, že s pořád můžeme domluvit, jako rozumní lidé, takže mi tu teď nezavírejte dveře před nosem, protože už toho mám taky celkem dost ".
,, Pojď dál ", povolila Anita svoji vážnou tvář.
,, Díky ", vešla Barby dovnitř.
,, Marek je nahoře, ale počkej…", zadržela ji Anita a Barby mlčenlivě čekala na vysvětlení.
,, On…je trochu jiný…víš ? Asi ti to neříkal, že " ?
,, Co mi měl zase říkat ? Já už se v tom vážně nevyznám ", chytila se Barby za hlavu.
,, Nahoře ", ukázala jenom Anita a sedla si na pohovku, v nejistotě, zda-li udělala dobře, když tam Barby pustila.
Barby stoupala nahoru po schodech a v hlavě se jí honilo tisíce myšlenek…V čem má být Marek jiný, než ostatní ? Co nahoře uvidím tak hrozného a co mi měl vlastně říct ? To mi jen lhal ?
Barby došla před dveře, za kterými si byla jistá, že je Marek.
Otevřela dveře, v místnosti, byly zatažené závěsy, tudíž byla téměř tma. Viděla obrys postele…a Marka v ní. Měl zavřené oči. Barby odtáhla lehce závěsy a do místnosti pronikly, ještě výrazné, poslední paprsky světla před stmíváním.
Marek pořád spal, přítomnost Barby ho vůbec nevzbudila.
Sedla si k němu na postel a dívala se na něho.
Hnědé vlasy po ramena, měl rozpuštěné a jeho výraz ve spánku, nenasvědčoval, klidný, pohodový a bezstarostný spánek. Jeho víčka, jakoby byly námahou ztěžka zavřené.
Barby mu dala malou pusu na rty a Marek v tom okamžiku pomalu otevřel oči.
Doširoka je už celé otevřel a její přítomnost ho úplně nadzvedla z polštáře. Díval se na ni a nevěřil, že je opravdu tu, jak ji mohla Anita jen pustit…to přece….
,, Barby co tu děláš " ?
,, Marku…já přišla jsem, promiň bez ohlášení, ale musíš mi vysvětlit přece…"
,, Ne Barby, není co vysvětlovat, odejdi ", sklopil Marek oči.
,, Marku, to přece….".
Barby se zvedla a šla směrem ke dveřím. Marek měl chuť se za ní rozběhnout, zadržet ji, obejmout ji a líbat….ale nešlo to…
,, Barby " ! Natáhl k ní Marek zoufale ruku. Barby se rychle vrátila a Marka na posteli objala. Pevně se drželi a jeden druhého navzájem nepouštěl.
,, Marku…", neudržela, ač silná Barby, slzy, které měla na krajíčku.
,, Co mi to jen děláš Marku, nechápu to, miluji tě a ty jsi si mě najednou vymazal ze života ".
,, To nejde lásko, to nejde, já tě miluju, kdybys jen věděla jak moc, jak moc " !
,, Tak proč tohle děláš ? Proč mě od sebe odháníš " ?
,, Musím…Já Barby…se mnou být nemůžeš ".
,, Ale proč ? Řekni mi už sakra proč ! Miluješ mě, ale vedle sebe mě nechceš, tak mi to vysvětli přece. Já už takhle dál nemůžu ".
,, Já…ti to řeknu Barby, ale první co chci je, aby sis pamatovala, že tě miluji, z celého srdce a to co se teď stalo, co jsem ti řekl do telefonu, dělal jsem to pro tebe ". Podíval se na ni Marek.
,, Jenže já už neumím být šťastná, ne bez tebe Marku, chci být s tebou, ať se děje cokoli ", pohladila ho po tváři Barby.
Marek odhrnul peřinu, kterou byl zakrytý a dal ji na druhou stranu postele.
,, Nebudu to protahovat…Já nemůžu chodit Barby. Už celý dva roky žiji na tamhletom zatraceným vozíku ". Ukázal Marek hlavou směrem ke skříni, kde stál invalidní vozík.
,, Ne, to přece…vždyť ty jsi…to kino a koně…a co se…já…", Barby stékaly po tvářích tiše slzy.
,, Já vím, říkáš si, jak všechny ty naše rande…do kina mě odvezl kamarád a na ten autobus jsem s tebou tenkrát jít nemohl, protože jsem měl jaksi vozík no…a na tom úplně prvním kině, jak jsem tě tam viděl, tam jsem byl s Anitou. To je mimochodem moje nevlastní sestra, za kterou jsem sem přijel. No a na ty koně mě odvezla taky ona. A jak se to stalo ? Já…dělal jsem tenkrát prvně autoškolu, jel jsem s instruktorem na lekci do města a když jsem byl už na dálnici…srazil nás kamion, naložený zásilkou cigaret. Řidič byl prý opilý. Myslím, že ještě sedí, nechtěl jsem se ani informovat. Instruktor vyvázl, já jsem takové štěstí neměl. Mám utlačenou míchu, která způsobila dočasné ochrnutí na moje nohy ".
,, Marku…je to přece dočasné…může se to pořád ještě zlepšit a ty zase chodit, nesmíš nic vzdávat, já jsem tu s tebou a pomůžu ti ".
,, Jsi neuvěřitelná Barby, vážně…Já myslel jsem si, že když ti to řeknu, opustíš mě, protože takový mrzák…jako já…ty máš přece na víc. Nepřemýšlej nade mnou, protože ty bys měla na mnohem lepší, než…".
,, Tohle už nikdy neříkej, protože to není pravda, rozumíš " ?
,, Myslel jsem, že by bylo lepší, kdybys…", snažil se Marek Barby se vším uvědomit.
,, Marku, já vím, že je to pro tebe hrozně těžký a já…jsem tím velmi…Marku já tě miluji a mrzí mě, že si myslíš, že bych tě kvůli tomu, že…že bych tě prostě opustila…".
,, Spletl jsem se a teď to vím. Ale já…jak můžeš být tak silná " ? Vzdychl Marek.
,, Protože tě miluji a budeme bojovat spolu. My to dokážeme. Zase se uzdravíš vím to ", usmála se Barby.
,, Byl jsem takový blázen. Ty jsi vážně ta jediná, ta jediná na světě, kterou miluji a…ty jsi prostě moje štěstí v životě ". Pohladil ji Marek po tváři.
Barby se na Marka dívala, ne jako na někoho, kdo nemůže chodit a se kterým jsou jen problémy, jak to Marek nedávno viděl, ale jako na člověka, kterého ze srdce miluje a věděla, že jejich láska na tomhle bolestivém faktu neskončí. To Marek cítil taky. Za celou dobu si toho očima neřekli více, než teď.
,, Stejně by bylo všechno mnohem lepší, kdybych mohl…", nedořekl.
Umlčel ho polibek od Barby.
Teď už nepochyboval o té silné a pravé lásce. Věděl, že když bude s ní, překoná už v životě všechno.
,, A vážně ti nevadí…no víš ono to někdy…".
,, Marku ", zašeptala mu Barby do ucha, ,, Posloucháš mě ? Miluji tě, tak už nemluv ". Zašeptala a vrátila se s oblibou k jeho sladkým ústům.
Za to, co se mu stalo, ho přece nemůžu nemilovat. I kdyby nemohl chodit napořád, budu ho milovat víc než cokoli na světě. To, že mě od sebe odháněl bylo zbytečné, ale na jednu stranu jeho myšlenky chápu a teď jim rozumím. Ale nyní, když jsem tu s ním, není už pro mě nic jiného víc důležitějšího. Miluji tě Marku.
Jak může být jen tak silná ? Tolik síly a odvahy bych od ní nečekal, je jí víc, než co jsem kdy měl za celé ty dva roky já. Ale nyní, když vím, že má vše nějaký smysl a hlavně, že je tu se mnou ona, tak mám najednou nějakou novou chuť, začít zase bojovat. Začít bojovat o můj starý život a o to, abych ji mohl udělat co nejšťastnější, protože ona si to zaslouží. Dodává mi to, co mi tak chybí a naše láska, to je ta hlavní síla, kterou nikdo a nic neoslabí. Byl jsem bláhový, že jsem se ji od sebe snažil odehnat, kdybych věděl to, co vím teď, nikdy bych ji už nepustil ze své náruče. Miluji tě Barby.
Barby u Marka po dlouhém povídání usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.