Láska je subjektivní, neboť to, co milujeme, nejsou skutečné bytosti, nýbrž bytosti, které jsme si sami vytvořili...

Special Love - 9

18. února 2008 v 20:47 | Libča |  Prostor fans
O DALŠÍ MĚSÍC POZDĚJI
,, Barby ! Ahoj " ! Vítá Anita Barby na nádraží.
,, Anito, ahoj ! Ale kde je Marek " ? Rozhlíží se Barby.
,, Je mi líto Barby, ale nestihnul by to, musel prý ještě k doktorovi, už ani nevím na co, tak sem ti přijela alespoň já naproti ". Usmála se.
,, To jsem ráda. No měla jsem správně přijet až za týden s ostatními autobusem, ještě něco vyřizují s agenturou, ale sbalila sem se a jela vlakem dřív, protože už mě tam stejně potřeba nebylo. Ale měla jsi slyšet jak protestovali, ale nebylo to vážný ". Zasmála se Barby.
,, Marek se zblázní radostí, až tě uvidí ". Rozesmála se Anita taky.
,, Dobře, pojedeme k nám, nebo k vám, teď ani nevím ". Uvědomila si Barby.
,, K nám. Marek říkal, že …že prostě k nám ".
,, Ale co věci…a ".
,, Tak si je dáš k nám prozatím ". Rozhodla Anita.
,, Tak dobře ". Usmála se Barby a nasedli si do auta.
Anita odemykala domovní dveře.
,, Je zamčeno, asi ještě není doma ". Podivila se Anita.
,, To nic. Půjdu do pokoje a počkám na Marka. Alespoň si an chvíli odpočinu ".
,, Tak dobře, já půjdu nakupovat, takže hned letím zase pryč ".
Barby šla nahoru do Markova pokoje a zavřela dveře.
Její zrak se okamžitě zaměřil na kytici růži, položenou na posteli. Odložila tašky na zem a přistoupila k nim.
,, Baf " ! Ozvalo se za ní a někdo si ji stáhnul k sobě na klín.
,, Marku ! Proboha, hrozně jsem se lekla…", řekla rozechvěle Barby.
,, Promiň lásko, promiň…", zašeptal Marek a už ji líbal.
,, Počkej, ale Anita říkala, že…a myslela jsme, že tu nejsi ". Divila se Barby.
,, Chtěl jsem, abychom měli klid ". Marek, Barby rozpustil vlasy, které byly ještě před chvílí sepnuté do culíku.
,, Chyběl jsi mi ". Objala ho.
,, Barby ! Tak já jdu na ty nákupy, nechceš jít se mnou " ? Ozvalo se ze zdola Anitino volání.
,, Psst ". Dal jsi Marek prst před ústa.
,, Ne, já si půjdu chvilku lehnout, ale klidně jdi. Tak ahoj ". Zavolala Barby dolů.
,, Ahoj ". Slyšela ještě volat Anitu.
,, Proč ty tajnosti " ? Zasmála se Barby.
,, Je to tak hrozné, že chci být s dívkou, kterou miluji, potají…no a chvíli o samotě " ?
,, Co máš v plánu " ? Prohlídla si ho Barby z legrace.
Marek se místo odpovědi usmál a dál Barby líbal. Barby to začínalo být čím dál více příjemné, když v tom jí Marek řekl :
,, Barby…sedni si…třeba tady na postel a zavři oči ".
Barby se neptala proč a poslechla ho. Když seděla, pomalu zavřela oči.
Marek jel ke dveřím a otočil se směrem k ní. V tom se to stalo.
Položil jednu nohu na zem a pomalu vedle ní druhou. Chytil se opěradel u vozíku a pomalu se, ještě těžce, nadzvednul z invalidního vozíku.
Už stál před vozíkem, bez hnutí, sledující Barby.
,, Už ". Vydechl Marek.
,, Panebože…". Dostala ze sebe jenom Barby a zakryla si ústa dlaněmi, v naprostém ohromení.
Marek udělal krok…A ještě jeden. Šel pomaličku, ale šel. Barby se nadzvedla, že mu pomůže, ale rukou ji zarazil, že to chce dokázat sám.
Dokázal to. Marek k Barby došel. Chytil se vysoké nohy u postele a ve tváři měl unavený, ale naprosto šťastný výraz.
,, Marku…Proboha Marku, ty chodíš " ! Klesla Barby zpátky na postel a Marek s posadil vedle ní.
,, Ano, já…dokázal jsem to teprve před týdnem. Všechno to cvičení a to co jsem do toho díky tobě dával…a taky zázrak z nebe…dokázal to, že zase chodím…Chce to ještě nějaké cvičení, abych mohl chodil normálně a svižně, ale na začátek je to snad dobré. Nechtěl jsem to nikomu říkat, až tobě ".
,, To je fantastické, ty zase budeš chodit, už nepotřebuješ vozík a…a…". Barby se mu nadšeně vrhla do náruče, čímž se oba ze sedu, svalili na postel.
,, Je to neuvěřitelné, ale já věděla, že to dokážeš…Nejsem tu tři měsíce a ty už chodíš, ani nevíš Marku…Ani nevíš jak jsem šťastná ".
,, Já jsem šťastný…ale hlavně proto, že tě mám. To ty jsi mi dala sílu to všechno dokázat ".
,, Ach Marku…Já tomu nemůžu uvěřit ". Chytila se Barby za hlavu a smála se.
Marek se začal smát taky.
,, To je to nejkrásnější přivítání, jaké jsi mi jen mohl udělat ". Políbila ho.
,, Ještě neskončilo, nebo chceš, aby už ano " ? Zadíval se na ni Marek.
,, Ne ", usmála se Barby a Marek ji hned na to políbil.
Barby se vrátily zpět ty pocity, které před chvílí prožívala, ostatně jako vždy, když byla s Markem, ale dneska nějak intenzivněji. Navzájem se rozesmáli, když Barby, Markovi přetahovala tričko přes hlavu a mu, v tričku uvízla hlava. To jí však Marek nedaroval a sundal jí ho taky. Oba si mazlení a líbání užívali, jako to nekrásnější na světě.
,, Au…Au ". Sykla Barby.
,, Co se stalo " ? Lekl se Marek a pak si všiml, že má Barby na ruce krvavý šrám.
,, To ty růže…asi jsem o ně zavadila ". Ob jasnila mu Barby.
,, Barby…to mě mrzí, vážně…promiň, to jsem nechtěl ".
,, Za to přece Marku nemůžeš, zapomněla jsem tu na ně. Neomlouvej se, to se stane, nikdo za to nemůže ".
,, Máš tam vražený trn, musím ti ho vyndat ".
,, Auuuu ". Zabolelo to Barby.
,, Hotovo…počkej, dojdu pro náplast ". Snažil se Marek.
Vrátil se s náplastí a zalepil Barby poraněné místo na ruce. S úsměvem jeho péči sledovala.
,, Díky ", přitáhla si ho jemně, zpátky k sobě.
,, Co se děje " ? Probrala se náhle Barby ze spánku.
,, Zvoní ti mobil ".
,, Ach, to je Kathy ".
,, Ano Kathy " ?
,, Barby, jak jsi dojela ? Je všechno v pořádku " ? Ozvala se Kathy v telefonu.
,, V tom nejlepším…v tom nejlepším…jsem u Marka ".
,, Jen jsem se chtěla zeptat, abychom byli klidní, jestli se nic nestalo ".
,, Nestalo, ale máme pro vás s Markem novinku, ale to, až přijedete ". Usmála se Barby na Marka.
,, Nejsi snad těhotná " ?
,, Ne…to opravdu ne ". Začala se Barby smát.
,, Dobře, tak pozdravuj Marka, ahoj ". Řekla Kathy taky už se smíchem.
,, Ahoj Kathy ". Odložila Barby zase mobil.
,, Čemu jsi se smála " ? Ptal se Marek.
,, Ale…Kathy myslela, že tou novinou je, že jsem těhotná ".
,, To se ale klidně může stát ". Zamrkal na ni Marek.
,, Marku ". Začala se Barby opět smát a hodila si přes hlavu peřinu, pod kterou byl za chvíli už i Marek.
Barby se po dlouhé sprše vrátila do postele. Vedle ní, na podnosu, měla nachystanou večeři. Ležela dál, jakoby se nic nedělo a pozorovala Marka, který pomalu chodil po pokoji. Ten pocit, vidět ho šťastného chodit ji vyhnal z postele. Dooblékla se a šla za ním.
,, Vůbec jsem si nevšimnul, že jsi zpátky ". Řekl a věnoval jí polibek.
,, Jsi vážně ten nejúžasnější člověk na světě ". Odejmula ho plna štěstí.
,, Půjdeme dolů za Anitou ? Určitě je už zpátky ".
,, Ano a potom za mojí rodinou, až se vrátí ".
,, Ach Barby...Chci říct celému světu, že zase chodím, že sem ten nejšťastnější člověk na zemi a že tě nesmírně moc miluji ".
,, Teď už je před námi jenom všechno to krásné, lásko ".
,, S tebou je krásné, úplně všechno ". Díval se Marek zamilovaně.
,, Miluji tě ". Řekla Barby a v duchu cítila, že chce celý život prožít už jen s Markem.
,, Miluji tě Barby…čím dál víc ". Políbil jí a věděl, že ona je jeho poklad života.
Nastaly další a další polibky, než ti dva, ruku v ruce sešli po schodech dolů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.