26. března 2008 v 17:19 | Katii
|
V Praze se chystá ples pro Pražské střední školy. Je to velká událost, na které chce být každý. Zvlášť, když letos vyplňuje program skupina The Kelly Family.
Na jazykové škole dostal pan profesor Máchal na starosti věci ohledně plesu. Musí vybrat jenom sedm studentů, kteří na plese budou reprezentovat školu v různých disciplínách.
Nadešel den plesu a nikdo ještě nevěděl, kdo tam půjde. Blížil se konec hodiny. Všichni byli nervózní. Zvonek se rozezvonil a na chodbě začal být nepopsatelný zmatek. Každý chtěl vidět, kdo tam je napsaný.
Elizabeth oslovována "Betty(ošklivka)" není ve škole oblíbená, ale profesor Máchal na ni nedá dopustit. Patří spíše k těm nevýrazným nadaným studentům.
Její blonďaté vlasy, které nosí převážně v drdolu nevzbuzují dojem delší délky. Modré oči zvýrazňují bledý obličej. Styl oblékání podporuje nevýraznost její osobnosti.
Zrovna se stěhovala do učebny, když zaslechla ječení své spolužačky.
"To není možný. To se mi jen zdá," prohlašovala nevěřícně Mirka.
"Hele tamhle je. Se jí na to zeptej," navrhla dívka, která stála vedle ní.
"Hej Betty," křičela přes dav Mirka, "počkej."
Elizabeth dělala, že ji neslyší. Neměla totiž náladu na další posměšky. Už se nemohla dočkat na sobotní koncert The Kelly Family. Až uvidí na vlastní oči Paddyho. Kluka, který píše skvělé texty a má úžasný hlas i vzhledově není špatný, velice chápaví a romantický. Prostě idol dívek. Její snění však přerušil další výkřik.
"Jsi hluchá Betty?" Křičela Mirka.
"Mohla bych se tě zeptat jak si to udělala? Taková ošklivka. Jak tě tam mohl někdo napsat?" "Určitě nebyl při smyslech, když to psal," přerušila ji Markéta.
"Co? O čem to mluvíš?" tázala se nechápavě Elizabeth.
"Tak se pojď podívat," řekl a chytla ji za halenku, "co to má být."
Stály před nástěnkou, kde byli vyvěšený papír s jmény, které se účastní plesu.
Elizabeth nemohl uvěřit svým očím. "Elizabeth Müllerová," mumlala si pro sebe.
"To nemůže být pravda," prohodila Elizabeth.
"Jak vidíš tak je? Můžeš mi říct jak je to možný?" řekla naštvaně Mirka. "To není možný, abych já tam byla s tebou. To prostě nejde k sobě." komentovala Mirka.
Elizabeth se rozběhla ke kabinetu pana profesora a vtrhla bez zaklepání dovnitř.
"To myslíte vážně?" řekla panu prof. Máchalovi.
Profesor Máchal div nespadl ze židle.
"Já? Proč zrovna já? Podívejte na mě jak vypadám. Vůbec se tam nehodím. Já nezvládnu konverzovat v německém jazyce," řekla Elizabeth.
Pan Máchal se jen usmál. "Elizabeth nepodceňuj se. Ty na to máš. A navíc na tebe spoléhám."
Elizabeth nevěděla co říct, tak raději odešla.
Všichni vybraní studenti mohli jít po třetí hodině domů, aby se připravili.
Elizabeth nevěděla co má dělat. Nechtěla tam jít. Ale na druhou stanu nechtěla zklamat Máchala. Strašně se bála. Nevěděla co tam na ni čeká. Myslela na to jak by se v této situaci zachoval Paddy. Co by dělal. Nakonec došla k názoru, že tam půjde.
Blížilo se půl páté a Elizabeth už čekala před budovou na ostatní. Přemýšlela jestli má čekat venku nebo jít dovnitř. Jelikož se dlouho nikdo neukázal, rozhodla se jít dovnitř.
Něco ji však zarazilo. Viděla přijíždět bus. To není možné, pomyslela si. Za chvíli z něj vyskákalo devět lidí. Stála strnule. Nevěřila vlastním očím. Kellys stáli skoro metr před ní. Jen se usmáli a pokračovali. Elizabeth je následovala dovnitř. Bylo tam krásné teplo. U dveří se ji ujal milý a docela sympatický kluk. Nemohl se na ni vynadívat. Poděkovala a čekala co bude dál. Mladík se dal do řeči. Dozvěděla se o něm hodně věcí a také ji prozradil své jméno.
Nebyla zvyklá, že se s ní někdo bavil, zvláště kluci.
Potom pokračovala dál, ale ještě zahlédla jak se po ní ten kluk, David, dívá. Neměla ponětí jak se má chovat. Všichni kolem si ji prohlíželi. Snažila se zapadnout. Všude okolo byli dívky v přenádherných šatech a pánové jak by jsme.
Všimla si pana Máchala a šla za ním. Pozdravila ho a on nevěděl která bije. Elizabeth se dala do řeči.
"Není to blbé," řekla když si všimla jak se na ni dívá.
"Elizabeth Müllerová?" řekl váhavě.
"Kdo jiný," odpověděla.
Máchal nemohl uvěřit svým očím. Takovou Elizabeth ještě neznal.
Měla na sobě třpytivé černé šaty nad kolena, rozpuštěné navlněné vlasy a pěkně udělanou kosmetiku.
"Tak jdem na to," nadhodil profesor, jakmile došel zbytek.
Mirka nemohla Elizabeth vynachválit a chovala se k ní úplně jinak než ve škole. První disciplínu zvládli dobře. Elizabeth začala být nervózní. Další disciplína byla její. Chtěla utéct, ale nešlo to. Mirka se stále držela vedle ní.
Měli zahájit druhou disciplínu, ale na pódium se vynořili Kelly. Co to má být, vrtalo Elizabeth hlavou. Máchal se jen usmál a popřál hodně štěstí. V tu chvíli to Elizabeth došlo. Bude konverzovat z členy skupiny. To je už vyzívali na pódiu. Rozešli se s Mirkou, která měla také konverzovat. Bylo vidět, že i ona je nervózní.
Stoupli si za ostatními a čekali až na ně přijde řada. Skoro každý si vybíral Paddyho. Ostatní Kellys tam jen stály a přihlíželi co všechno z něho vyleze. Některé otázky byli i soukromé, ale Paddy odpovídal s nadšením a důvtipem. Elizabeth se nemohl nepovšimnout, že sem tam neví co vůbec říká. Vypadal tak pobaveně. Choval se jinak než na videích, které viděla. Konečně přišla na řadu.
Rozešla se a celá se chvěla. Trochu na ní byla vidět nejistota. Lidé kolem čekali, kdy se zhroutí, ale držela se jelikož zahlédla svého profesora, který si rozepínal košili, aby ji dodal odvahu. Stoupla si před Paddyho a omluvila se mu, že si ho nevybrala.
Už se totiž připravoval a byl mile překvapený a prohlížel si dívku, která mu nekladla žádné otázky.
Nevěděli co má na ně připravené. Jen čekali co přijde.
"Připravila jsem si takovou bleskovou soutěž a potom bych jednoho člena zpovídala, jestli s tím souhlasíte," oznámila Elizabeth a viděla jak skupina kývá hlavou, že ano.
Tak začnem.
"Umíte dobře německy?"
Všichni naráz odpověděli ano.
"Jak se jmenuje vaše rodina?"
"Kelly," odpověděl John s úsměvem ve tváři.
"Kde žijete?"
"Momentálně na zámku v Německu," odpověděla Kathy.
"Opravdu se tak jmenujete?"
"Ano, jmenujeme se Kelly," odpověděla Patricia, která byla otázkou zaskočena.
Bylo vidět, že se mladší zbytek rodiny dobře baví. Angelo, Maite, Paddy po sobě házeli úsměvy.
"Opravdu žijete?"
"Ano, žijeme v Německu,"odpověděl Jimmy.
Všichni v sále koukali jaký má tento výslech smysl. Paddy už to nevydržel a začal se smát a vypadalo to, že má námitky.
Elizabeth však pokračovala dál.
"Opravdu jste rodina?"
"Ano jsme," odpověděl Paddy.
"Jste rodina nebo skupina?"
"Obojí," odpověděl Angelo.
"Opravdu jste obojí?"
"Ano, jsme obojí," odpověděla Barby.
"Shodnete se v tomto rozhovoru?"
"Ano, shodneme," odpověděla Maite.
"Opravdu se neshodnete?"
"Ne, neshodneme se," odpověděl Joey.
"Všichni souhlasí?"
Všichni odpověděli ano až na Paddyho a Joeyho, kteří s tím nesouhlasili.
"Tak a už mi došli otázky. Teď jen můžu říct, že nedržíte za jedno jak všude říkáte," oznámila Elizabeth," a teď jste to dokázali." Ukázala jim své poznámky. Zbytek rodiny pochopil, co ta bleskovka byla zač - slovíčkaření.
"A teď bych poprosila jestli by se mnou Barby udělala rozhovor," řekla k Barby.
Barby byla v šoku. Nevěděla co říct. Nečekala to. A stoupla si blíž k Elizabeth. Paddyho smích se nedal přeslechnout. Bylo vidět, že ho to velice pobavilo a zaujalo.
"Začínáme, ale smíš říct jen ano či ne, abych tě tolik netrápila," oznámila Elizabeth Barby.
"Máš ráda svoji rodinu?"
"Ano"
"Bydlíš v Německu?"
"Ano,"
"Máš ráda svoje sourozence?"
Barby se tak koukla na své sourozence, "ano"
"Ráda hraješ na konga?"
"Ano"
"Umíš říct něco jiného než ano?"
"Ano" A začala se smát.
Paddy ani nepřestal se smíchem a už se popadal za břicho. Zbytek sálu se začal taky smát.
"Tak to mě stačilo," vidím, že volbu ne jsem nemusela ani nabízet," řekla a usmála. "Děkuji za rozhovor," řekla k Barby a šla pryč, aby mohl jít někdo další. Kellys se ještě pořád smály.
Elizabeth tomu nechtěla ani uvěřit, že to zvládla. A k tomu rozesmála celý sál na úkor slavné skupiny, ale jak bylo vidět skupině to vůbec nevadilo. Pořád ještě nemohla uvěřit, že se sem vůbec dostala natož, že před chvíli mluvila se slavnou skupinou.
páni, to je zupr, to se mi dost líbí......ta jim dala chudákům.....;-)