
"Kde to jsem?" zeptala se Elizabeth, když se probrala.
"Elizabeth ty jsi se probrala," jásala Mirka vedle ní a začala ji objímat. "Jsi v nemocnici. Nebylo ti dobře a už přes tři hodiny o sobě nevíš. Pan Máchal tu chtěl být, ale měl hodinu takže odešel."
"On tu byl Máchal?" zeptala se nevěřícně.
"Jo byl. Sháněli tvého otce, ale marně. Jakoby se po něm slehla zem."
"To je u něj normální," prohodila a tvářila se, že jí to nevadí. Měla tušení, kde její otec vězí.
Za chvíli se rozletěli dveře dokořán.
"Tak kde ji máme? Naší šípkovou Růženku." zeptal se doktor a mířil k Elizabeth.
"Nevím jestli už jste byla informována, ale máte zlomené žebro," prohodil doktor a Elizabeth si až teď všimla obvazů na hrudi. "Ale bude to v pořádku. Příčiny nevolnosti jsou vám jistě známé. Měla by jste se pořádně vyspat a odpočinout si."Dodal.
Elizabeth se vyptávala, kdy jí chtějí propustit a přemlouvala, aby to už bylo dneska. Neměla ráda nemocnice; když byla malá trávila většinu času právě v nemocnici, kde její matka umírala; nakonec se jí podařilo přemluvit. Musela však slíbit, že bude ležet v posteli a odpočívat.
Doktor odešel a Mirka se naklonila k Elizabeth.
"Asi by si měla vědět, že je tu Paddy," oznámila Mirka.
"Cože?" vyjekla Elizabeth.
"Uklidni se. Neslyšela jsi doktora. Máš být v klidu."
"A kde je?" Rozhlížela se.
"Šel pro něco k pití. Každou chvíli by tu měl být. Koukni už jde."
Elizabeth si lehla jak nejrychleji uměla.
"Ještě by si měla vědět, že si Kellyovi četli naše práce. A ta tvá je obzvlášť zaujala. Spíš Paddyho zaujala. Copak si tam prosím tě psala? A co to děláš?"
"Dělej, že jsem se ještě neprobrala."
"On chce s tebou mluvit kvůli té práci."
"Tak ty už si zpátky," prohodila Mirka a otočila se k Paddymu.
Paddy jí podal pití. Posadil se na židli a díval se na Elizabeth.
"Ještě se neprobrala?" zeptal se.
Mirka nevěděla co říct. "Já nevím. Byla jsem na chodbě. Zvonil mi mobil." Vykoktala ze sebe.
Otevřeli se dveře a doktor mířil k nim s nějakými papíry.
"Tak vidím, že jsme usnuli. Tady jsou ty papíry k propuštění." Prohodil a podával je Mirce. Potom odešel.
Elizabeth nevěděla co dělat. Nemohl přijít dřív? Chtěla už jít domů, ale na druhou stranu nechtěla mluvit s Paddym.
"Neprobouzí se náhodou," nadhodila Mirka a začal jí zvonit mobil. "Pardon hned jsem zpátky," prohodila a odešla na chodbu.
"Já ji zastřelím," špitla si pro sebe potichu a otočila se směrem k Paddymu.
"Co ty tady?" zeptala se.
"Jak se cítíš?" zeptal se a prohlížel si ji.
"Propustka," řekla, když zahlédla papíry ležící na stole. Vylezla z postele. Převlékla se a dala se k odchodu.
"Nechceš svést domů?" otázal se Paddy.
"Děkuji, ale ne."
"A mohl bych si s tebou aspoň chvíli promluvit."
Elizabeth tušila, že tato věta přijde.
"Nemám námitky," prohodila a šla zpátky k němu.
"Četl jsem tvou práci a velice mě zaujala. Připadalo mi, že jsi to opravdu zažila nebo ti to někdo řekl? Ten způsob a všechno ostatní kolem. Škoda, že to tak smutně končí. Myslíš, že by se dal ten konec ještě zachránit?"
"Podle toho jak by si chtěl, aby to skončilo?"
"Všechny pohádky končí dobře, proč nemá i toto dobrý konec."
"Nemůžeš to srovnávat s pohádkami. To je skutečné. A takový život je. Nekončí vždycky podle představ."
"Ale mohl by, kdyby o to člověk opravdu stál. Je snadnější překonávat překážky ve dvou než každý sám."
"Každý dostane svou příležitost. Jen ji nesmí promrhat a nebo pokazit. Potom už to nejde vrátit zpátky. Stačí jen jeden okamžik a vše je jinak." Nadhodila Elizabeth a začali jí slzet oči.
"Vím, že čas nejde vrátit zpátky. Stačí jenom jedna jediná šance k vysvětlení. Nedošlo mi co si tím myslela, že mi musíš říct ještě něco o sobě. Nepochopil jsem to. Ale teď to vím. Byl jsem hloupej, přiznávám, ale změnil jsem se. Spíš ty si mě k tomu pomohla. Uvědomil jsem si co opravdu chci. Nechci žádnou top modelku, abych byl šťastný. Stačí mi jen jediná. A to jsi ty. Před tebou se nemusím přetvářet. Je to mé skutečné já a na víc jsem se zamiloval."
"Víš co říkáš? Nespletl sis mě s někým?"
Paddyho zaskočila její slova.
"Počkej jsi to ty nebo ne?"
Elizabeth se začala smát. Nikdo jí nic podobného v životě neřekl. Nevěděla jestli se opravdu změnil, ale slova, která vypustil z úst zněla skutečně a ze srdce vyslovena.
"Já vím, že jsi to ty. Dneska mě už nezmateš." Dodal Paddy.
"Já, ale opravdu vůbec netuším o čem mluvíš."
"Takže tu práci jsi nepsala ty?"
Elizabeth už Paddyho dál nechtěla trápit a políbila ho na ústa.
Mirka dotelefonovala a chtěla se vrátit, ale když zahlédla Elizabeth a Paddyho málem upustila mobil a zůstala čekat na chodbě.
"Já věděl, že jsi to ty," dodal Paddy než znovu něžně Elizabeth políbil.
Paddy zůstal přes víkend u Elizabeth doma a v pondělí ráno se pro něj stavili sourozenci. Víkend utekl rychlostí blesku a Paddy se musel s Elizabeth na čas rozloučit. Vyměnili si své tel. čísla a volali si každý den. Elizabeth se vrátila zpátky do školy, ale tentokrát doma nechala drdol a babičkovské oblečení. Věděla, že Paddy je ten pravý a tak shodila masku. Rozpustila si vlasy a nosila oblečení jako ostatní holky v jejím věku. Mirka řekla Markétě co si o ní myslí a začala trávit volné chvilky s Elizabeth a nikomu neprozradila, že ta dívka, která uchvátila Paddyho je právě ta přezdívaná "Betty(ošklivka)."
Otec Elizabeth skončil na léčení, jelikož do toho zase spadl. Když se jednou člověk stane alkoholikem těžko se z toho dostává.

O ROK POZDĚJI
Elizabeth bylo osmnáct a už si mohla o svém životě rozhodovat sama. Začala žít u Kellyových s Paddym. Jezdila s nimi po turné a byla velice šťastná. Už se nemusela skrývat za svou druhou tváří.
Paddy byl s Elizabeth zrovna v pokoji, když Paddyho napadla taková myšlenka.
"Tak co ještě si pořád myslíš, že jsem takový jak si o mně psala v jedné z tvých prací?"
"Určitě takový nejsi. Jsi totiž ještě horší." Řekla a políbila ho.


