
Celá skupina The Kelly Family mířila přímo k nim.
"Jsme vám zapomněli pogratulovat," oznámil John a podával ruku a ostatní sourozenci se k němu připojili.
"A co místo toho pusa?" vyhrkla Mirka a vykouzlila úsměv. "Každý gratuluje, ale pusa nebyla žádná," dodala rychle, když si všimla jak na ni všichni hledí.
Kellyovy se po sobě podívali.
"No proč ne? Jednou můžeme udělat výjimku," prohlásila Maite a dala ji na tvář pusu.
Elizabeth se chtěla rozejít k odchodu, ale Barby ji zastavila.
"Ty se vypařuješ," zeptala se Barby.
"Ne, jen už odcházím," odpověděla.
"Teď hned? Zrovna když jsme přišli? Ty nás asi moc v lásce nemáš co? Tak já nebudu zdržovat," řekla Barby.
"To ne, mně se vaše hudba líbí a moc," prohlásila, " jen už musím jít mám to daleko. A hodně štěstí na zítřejším koncertě." Popřála Elizabeth a v zápětí ji Maite objala a dala pusu.
Barby se usmála a vzdálila se.
Paddy, který dával zrovna pusu Mirce si všimnul sestry jak se mu snaží něco naznačit, ale nevěděl co. Vypadalo to jako kdyby mu ukazovala, kam má potom jít.
Mirka byla v sedmém nebi. Paddy ji dal pusu na tvář. Celá zářila červenou barvou.
"Co to mělo být?" zeptal se sestry.
Barby ho vzala za ruku a dotáhla ho za Jimmyho. Paddy vypadal nechápavě. Nevěděl co to má znamenat.
Jimmy se trochu posunul a Paddy nevěřil vlastním očím. Koukl ještě jednou na sestru, která se na něj usmívala a nevěděl co říct. Celou dobu ji hledal a ona se před ním zčista jasna objeví.
Elizabeth dostávající od Jimmyho pusu na tvář, čekala na ten správný moment, jak se nenápadně odpařit bez dalšího podezřívání a vysvětlování. A právě toto pro ni byla šance. Zapletla se mezi procházející studenty a mířila pryč.
Paddy se otočil zpátky a nevěděl, která bije. Byla fuč. Během pár sekund. Rozhlížel se a zahlédl ji proplétat se davem ke dveřím. Nechtěl si nechat ujít další příležitost a tak se za ní rozešel.
Chvilkami se mu ztrácela, ale byl jí na dosah.
"Ahoj," ozvalo se za ní, když si oblékala svetr.
Prudce se otočila.
"Jé ahoj, ty tu ještě jsi?" zeptala se, když spatřila Davida.
"Překvapivě, ale jo. Ty už jdeš?" tázal se.
"Jo už jdu. Tak se měj," řekla a rozběhla se do tmavého večera
"Tak po škole. Zatím čau," dodal za ní David a pozoroval ji.
"Promiň, neztratila jsi něco?" volala za ní nějaká temná postava.
Elizabeth nezpozorovala, že to je na ni a začala štrachat po mobilu, aby zjistila kolik je hodin.
"A kruci, třičtvrtě na devět, to nemám šanci stihnout," zastavila se a mumlala si pro sebe.
"Ááááááááá," vyjekla, když se chtěla znovu rozejít. Přímo před ní někdo stál. Strašně se lekla a upustila mobil.
"Promiň, to jsem nechtěl," uklidňoval ji a zvedl rozbitý mobil. "Příště se raději předtím kouknu do zrcadla," nadhodil.
Elizabeth si ho prohlédla a rozešla se.
"Počkej, omlouvám se za ten mobil. Nechám ti ho opravit jestli chceš?" snažil se ji doběhnout.
"Co je? Ty jsi na mě naštvaná? Proč se se mnou nebavíš? No tak stůj," řekl Paddy a chytil ji za ruku.
"Nevím proč bych ti měla odpovídat a navíc spěchám, měl by si se vrátit ta blondýna na tebe nebude čekat věčně," prohodila Elizabeth a dala se znovu do chůze.
"Hm... Nezapomněla sis něco?" tázal se za ní a mával mobilem.
Elizabeth se vrátila.
"Dám ti ho pokud mi slíbíš, že tě zítra zase uvidím," prohlásil.
"Dej ho sem, nemám na to náladu a čas," odpověděla a snažila se mu ho vzít.
"A copak takže platí?" tázal se.
"Jo platí, tak mi ho už dej." naléhala.
"Přijdeš zítra na koncert?" otázal se.
Elizabeth už začala být vytočená.
"Dáš mi ten mobil?" zeptala se naštvaně.
"Ty asi opravdu spěcháš," řekl Paddy.
"Tak to bych do tebe neřekla, že si toho všimneš," prohodila protivně.
"Nebo mám nápad. Ten mobil si klidně nech. Stejně mi je už k ničemu." řekla a rozešla se.
"No tak. Nezlob se na mě. Já to tak nemyslel. Nechceš tam hodit? Třeba to ještě stihneš." Navrhl a usmál se.
"To je dobrý. A dáš mi ten mobil?" zeptala se, "nebo mě tu chceš ještě zdržovat?"
"Jo jasně tady je," řekl a podal ji ho.
Přitom se dívali do očí.
Byl to zase on - kluk s kterým tančila, ten upřímný bez přetvářky.
Elizabeth nevnímala čas. Připadala jsi jako v nebi.
"Můžu se na něco zeptat," promluvil Paddy do ticha.
"Záleží co to bude," řekla Elizabeth.
"Tam ten kluk byl tvůj přítel?" tázal se váhavě.
"Kterého máš na mysli? Mě kluci přehlíží, nespletl ses?" zeptala se.
"Né počkej už vím. Ty máš na mysli Davida. Tak to je jen kámoš." Odpověděla. "A pročpak si to chtěl vědět?" zeptala se váhavě Elizabeth.
"Jen tak," mumlal Paddy.
"Ajo... a co ty nějaká přítelkyně?" vyhrkla Elizabeth.
"No jasně všude se najde nějaká i třeba za rohem," prohodil Paddy.
Elizabeth se otočila jestli uvidí nějaký stín za rohem a nic.
"Myslím, že na tenhle roh zapomněli," řekla a ušklíbla se.
Nic mu už nebránilo a tak ji políbil, ale v zápětí za sebou uslyšel sourozence jak ho hledají.
"Jo už jdu," křikl k nim a hrabal se v kapse.
"Na vem si to," řekl a podával jí průkaz.
"Proč mi ho dáváš," divila se.
"Aby si se zítra dostala k nám dozadu, nic lepšího po ruce nemám.
"To si děláš srandu?" tázala se nevěřícně.
"Nedělám," řekl a dal ji ho do ruku a chystal se ji znovu políbit.
"Počkej," odstrčila ho.
Paddy se ohlédl a ostatní sourozenci se dívali směrem k nim.
"Tak zítra. Platí?" zeptal se ještě pro ujasnění.
Elizabeth nevěděla co říct, ale kývla.
Paddy se rozešel a za chvíli byl ten tam.
"Kdo to byl?" vyzvídali sourozenci.
Paddy, který byl otočený směrem k Elizabeth, se jen usmál a pokračoval dál.
"Paddy, ale víš, že je z České republiky," připomněla mu Barby, která šla vedle něho. On jí však nevěnoval žádnou pozornost. Měl v hlavně jen jednu myšlenku.
Elizabeth se rozešla domů.
je to zupr